Nikdy se toho nevzdám

20. června 2017 v 9:38 | klaravsem
Nikdy se nevzdám svých snů.

Svých snů, myšlenek a touhy. Svých nadějí. Hlavně těch nadějí.

Naděje umírá poslední, říkali mi odmalička. Dum spiro, spero. Dokud dýchám, pořád doufám. Až dnes dokážu plně pochopit význam tohoto citátu, který je nejčastěji připisován Ciceronovi.

Věděli jste třeba, že tento citát si vybrala za své motto prostějovská výsadková 601. skupina speciálních sil generála Moravce?


Věřím na šťastné konce. Ráda bych. Happy endy. I když se bohužel v našich životech často nekonají. Anebo bohudík.

S odstupem času dokáže člověk sám v sobě přehodnotit spoustu věcí. Bolestí, smutků, křivd. Otázka je, jestli se s nimi vždy umíme zcela úplně vyrovnat.

Nikdy se nechci vzdát svých nadějí na změnu. K lepšímu. Nikdy se nechci vzdát svých snů o tom, co chci v životě dokázat. Co tady chci po sobě zanechat, co chci vytvořit.

Nikdy se nevzdám své vlastní představy o dokonalé rodině a šťastném naplněném životě. Nikdy se nechci vzdát svých vlastních parametrů a vnitřních kompasů.


Nikdy se nevzdám své svobody.

I když to někdy může znít jako utopie, nikdy se nevzdám svých vlastních ideálů. Své identity.

Nikdy se nevzdám touhy. I přesto, že často je právě naše touha příčinou našeho dalšího velkého zklamání. Zklámání je věc, kterou v životě vnímáme negativně. Silně se nám zarývá pod kůži. Někdy můžeme mít pocit, že ho máme vytetované do kůže a i když se budeme sebevíc snažit, nikdy ho úplně dokonale neschováme.

To je v pořádku.

Zklamání je život sám o sobě. Díky zklamání můžeme načerpat zkušenost. A zkušenost nám pomáhá v životě růst dál. V moudřejšího a zkušenějšího člověka, který dokáže dělat zásadní a důležitá rozhodnutí.

Nikdy se nevzdám svých představ. Protože i moje představy jsou mým vlastním vnitřním světem.

Nikdy se nevzdám naděje. Že každý tunel někde končí, že ze dna se vždy odráží nahoru. Nikdy se nevzdám naděje, že vše může být úplně jinak, než je dnes.
Že nakonec přece jen můžeme být zase veselí, i když jsme teď smutní.
Že můžeme být zdraví, i když jsme teď nemocní.
Že můžeme být zamilovaní, i když jsme teď podvedení.
Že můžeme být šťastní, i když jsme teď bolaví.

Nikdy se nevzdám své víry. V pravdu, lásku a hlavně v dobro. A v sebe sama.

A nikdy se nevzdám ani tebe. Protože ty jsi a vždy budeš mou součástí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 D | Web | 20. června 2017 v 16:33 | Reagovat

Sny a naděje jsou krásné, ale důležité je i odhodlání a občas nějaké to menší vzdání se také neuškodí. Má babička se nikdy nevzdala naděje na to, že se její dcera dostane ze závislosti na alkoholu a drogách. Má matka se nikdy nevzdala lásky ke své matce a chtěla ji chránit před svou závislou sestrou. Nikde v tomhle krásném snění, ale nebylo místo pro mě. Nebylo místo ani v bytě a tak jsem to byl já, kdo spal odmala v jednom pokoji s tou feťačkou a probouzel se ráno s nožem zabodnutým vedle hlavy. Já kdo neměl žádné práva a jen hromadu povinností jako je podmíněná láska. Nakonec jsem všechny ty snící viděl zemřít v nemocnici na lůžku, kde dál snili, aniž by si sáhli na svědomí a uvědomili si, jak hrozný život mi udělali.

2 Eliss | Web | 20. června 2017 v 17:14 | Reagovat

Všechno se může obrátit k lepšímu, naděje umírá poslední! :-) Moc hezký článek

3 Lucy | 20. června 2017 v 17:25 | Reagovat

"Nikdy se nevzdám své víry. V pravdu, lásku a hlavně v dobro. A v sebe sama."

♥ To je překrásné a důležité

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama